Supervize je určena : všem pracovníkům, kteří jsou v kontaktu s lidmi a pracují s nimi, takzvaným „pomáhajících profesích. Tedy - sociálním pracovníkům, psychoterapeutům, psychologům, poradcům, speciálním pedagogům, učitelům, zdravotním sestrám, pečovatelkám a ošetřovatelkám atd. ...
Podoba supervize:
- vytvoření zhruba stejně početných pracovních skupin : - dělení týmu buď
a/ dobrovolně, dle osobní volby
b/ dle profesního záběru
c/ dle pravidel indikace a kontraindikace
d/ losem
Každá skupina absolvuje zhruba 1x měsíčně společnou /skupinovou/ supervizi, rozsah práce 2 hodiny. Každý člen skupiny projde osobní /individuální/ supervizí, rozsah práce 2 hodiny.
Místo realizace :
skupinová práce probíhá přímo na pracovišti v oddělené pracovně, umožňující kruhové aranžmá
individuální supervize probíhá buď jako přímá reflexe práce s klientem nebo jako reference o ni, rovněž na pracovišti, a to v prostorách vhodných k individuální konzultaci
oba typy práce mohou probíhat v podmínkách PPS Kostelec nad Orlicí
Metody - jak:
Skupinově individuální forma. V krocích - kvalitní kontrakt, formulace očekávání, prezentace osobních potíží, explorace problému, expozice zátěže, reflexe problémů a návrhů doporučení s ohledem na plán osobní změny – akční korekce. Výstup a následná revize, platnost a účelnost doporučení s následnou retrospekcí /možnost dlouhodobého pozorování probíhajícího procesu – tj. supervidování, rozkrývání potíží navázaných na vyprofilovaný děj – kontinuální práce/:
* Bezpečná a otevřená komunikace
* Sdílení, vztahová opora
* Hraní rolí
* Modelování situací
* Analýza interakcí z video a mgf. záznamu
* Deskripce problému
* Formulace profesních potíží
* Doporučení
Skupinová práce za angažování se celé skupiny. Vytvoření menších pracovních společenství pro řešení konkrétních problémů. Plně interaktivní a zážitková forma. Sdílení skupiny, podpora supervizity a týmu, analýza profesní role. Individuální práce pro rozbor a „nadhled“ potíží s vysokou citlivostí a nesdělitelných skupině.
Podle okolností a kontraktu budou použity po shodě tyto pomůcky : - Videokamera a TV, pro záznam a analýzu - Magnetofon s CD - Flipchart - Kreslící a výtvarné prostředky pro vyjádření
Přednosti přístupu rozvojové a profesní supervize poskytované PPS :
plná akceptace evropských a republikových norem pro supervizi
funkčnost a efektivita /výtěžnost pro reflexi a změny/
event. následná asistence při zavádění změn do práce jednotlivce i do managementu zařízení
certifikace – osvědčení o absolvování supervize pro jednotlivce a celé pracoviště
návaznost na výcvikové a tréninkové programy PPS
orientace v místní struktuře a zkušenosti, kredity PPS
Motto: „Je to proces praktického učení, v němž supervizor – učitel (někdy též skupina stejně postavených kolegů) pomáhá supervidovanému řešit konkrétní problémové situace, které vznikají při jeho práci s klienty.“ Kopřiva, 1997
Supervize : je metoda zaměřená na zvyšování kvality a profesionality práce. V současnosti se systematicky prosazuje zejména v oblasti sociální práce. Jde v ní o rovnocenný vztah mezi supervizorem a supervidovaným, její podstatou je zejména reflexe, podpora a rozvoj. Chrání pracovníka před možným vyhořením a zvyšuje jeho profesní úroveň, ale chrání i samotného klienta /prevence chybných jednání a rozhodnutí/. Její funkcí je i vzdělávání, podpůrná, řídící a zprostředkující aktivita.
Realizace supervize jednotlivců, skupin a zařízení je známkou citlivého vnímání potřeb týmu, dobré reflexe jednotlivce a skupin s maximálním ohledem na klienta a jeho potřeby, zájmy, rozvoj a ochranu. Odráží ochotu pomáhajícího profesně růst, rozvíjet se a využít šance rozkrývání emočních, racionálních a funkčních vazeb z poskytované práce. Nabízí citlivé vnímání odlišného pohledu na vztahovou realitu a osobnost klienta ÚSP. Je prevencí syndromu vyhoření a šancí pro komplexní rozvoj jednotlivce i pracoviště ÚSP. Jasně signalizuje probíhající adaptace na evropské standardy sociální péče.
Pracoviště PPS má zhruba 4letou zkušenost s realizací supervizní práce. Výsledky, jichž dosahuje, jsou efektivní pro jednotlivce, skupiny a celé pracoviště a jsou srovnatelné s úrovní evropské práce.
Supervize pro reflexi osobního nasazení a vedení vztahu
* k sobě samému
* ke klientovi ÚSP
* hranice profesní role
* individ.prožitek výkonu profese
* ke kolegovi a týmu
* ke zřizovateli /managementu/
* zaměření na změny, růst Supervize slouží dále pro
* osobní rozvoj
* učení
* případové vedení
* emoční úlevu
* prevenci vyhoření a profesního opotřebení
Co je vlastně profesní a rozvojová supervize?
Termín supervize se v poslední době poměrně často vyskytuje v odborných kruzích a literatuře zabývající se problematikou nejrůznějších, i poměrně nepříbuzných, profesí. Pojem sám původně pochází z církevní oblasti a dříve se týkal svobodné práce v charitativních společenstvích. Postupně se termín supervize precizoval stejně jako konkrétní obsahy a formy supervizního dialogu. Supervize se stala součástí vzdělávání a osobního růstu profesionálů v sociálních povoláních. Supervizní praxi přijaly týmy i jednotlivci zaměstnaní v psychologických a psychoterapeutických aktivitách, zdravotnictví, sociální sféře i učitelství a jiných pomáhajících profesích. Přijala jí a zavedla i manažerská veřejnost angažovaná na vedení a řízení. Supervize postupně nachází své místo v personalistice a práci manažerů v oblasti lidských zdrojů, v personálním poradenství. V současné době supervize patří k „dobrému tónu“ profese a podobně jako koučování, se řadí mezi stále více doceňované instrumenty osobního profesního rozvoje. O co se vlastně jde? Supervize je jedna z interakčních forem odborné přípravy a prostředkem k osobnímu a profesionálnímu růstu v povolání. Jedná se o setkání supervidovaného profesionála /př. manažera, psychiatra, učitele../ a osoby supervizora. Supervizně zaměřený rozhovor mezi oběma stranami /supervizorem a klientem –nebo skupinou/ produkující proces, jež umožňuje plné reflexe, emoční ošetření, kontrolu, dohled a odborné vedení. Jde o využití a rozšíření možnosti profese. Slouží zároveň jako kvalitní prevence syndromu profesního vyhoření a především k náhledu, reflexi profesních postojů a jako příležitost zpracování emocionálního konfliktu spojeného s výkonem zaměstnání . V supervizi profesionál učiní tématem supervizního rozhovoru výkon své profese a odbornosti. Individuální, nebo skupinová setkání v supervizi obvykle bývají zaměřená na konkrétní reálné podmínky z oblasti odborné praxe /př. konkrétní obtíže, komplikace, strategická rozhodnutí, problémy, vztahy v týmu…atd/ a jejich individuální prožitek. Profesionál je podle různých pojetí a škol zabývajícími se supervizí veden, dohlížen, dozorován tak, aby sám měl možnost reflektovat míru své osobní nebo týmové zaintersovanosti v předkládané situaci a dokázal se pak lépe orientovat a následně efektivně rozhodnout a „věc“ řešit. Supervizorem – tím, kdo supervizi v rámci smluveného kontraktu /tj. vzájemné dohody o nabídce a poptávce mezi supervizorem a supervidovaným/ v ohraničeném vztahu poskytuje jako návod, poučení, poradenství, intervenci nebo i doprovázení, pak bývá v oboru zkušená a v supervizi vycvičená osoba, profesní autorita. Povolání supervizora není ještě ve všech pracovních oblastech, kde je uplatnitelná supervize ostře definováno, v jednotlivých profesích často platí přechodná ustanovení profesních asociací nebo sdružení . V supervizi je možné používat video nebo audio záznamu buď k analýze, nebo jako produkt ze setkání k následné práci, velmi účinná bývá „živá supervize“. Jedna z poměrně zaběhlých praxí supervize je limitovaná série asi 2-3 hodinových individuálních nebo skupinových setkání profesionála /ů/ se supervizorem, konaná jedenkrát měsíčně po dobu příkladně jednoho roku.. Konkrétní podoba supervizní práce ( rozsah, záběr, pravidla, cena atd.) odvisí na dohodě všech účastníků supervize. Míru a tempo sdělování záležitostí z výkonu profese určuje sám profesionál. Při rozkrývání a porozumění mu napomáhá supervizor a eventuálně skupina. Skupina může být složena profesionálů ve stejné oblasti profese ale s rozdílným pracovním záběrem, polohou práce a jiným zaměstnavatelem. Běžně fungují i supervizní skupiny složené z lidí z jednoho pracoviště, kde je supervizorem příkladně nadřízený vedoucí, nebo externí supervizor-odborník. Každé složení a vedení přináší své specifické výhody i nevýhody. V supervizi nejde o špionáž ani psychoterapii, ale o odbornou, pokud možno maximálně bezpečnou a účinnou profesní pomoc. V procesu supervize je také možné vypozorovat těžkosti a procesuální komplikace navázané často na hranice a meze supervize. Tuto osobní zkušenost jsem v obou rolích učinil. Těžkostí bývá např. tendence překračování a nedodržování původní zakázky, nebo její záměna za jinou zakázku, příkladně za takovou, jež je supervizorovi ke sledování víc vlastní, ale profesionála neinteresuje. Proto vystupuje jako stálá nutnost ověřování a zkoumání naplňování zakázky a zároveň požadavek flexibility při adaptaci na změny v procesu supervize. Běžně nastávají komplikace se záměnou, kdy je proces nazýván supervizí a je zvýrazněna, na úkor ostatních funkcí procesu, jen jedna ze složek / př. kontrolní /. Pak bývá za supervizi vydáván audit nebo hloubková kontrola. Funkční hranice pro vymezení obsahu a forem odborné supervize existují a je dobré je nezaměňovat, supervizní práci lze chápat jako originální, svébytnou a svým způsobem nenahraditelnou profesní pomoc. Ten, kdo se opravdově zabývá sám sebou a věnuje pozornost svému osobnímu a profesnímu rozvoji, ať už je ve své práci začátečník, nebo zaběhnutý profesionál, má šanci supervizí získat pro sebe i pro své okolí maximální profit. U pomáhajících profesí se supervize postupně zavádí jako standard mimo jiné pro důslednou ochranu profesionála, klienta.
Mgr. et Mgr.Aleš Jelínek Autor článku : psycholog, psychoterapeut a výcvikový lektor, realizace individuální a skupinové supervize
